PETR STANĚK
Člověk, se kterým se na Broumovsko podíváte podruhé

Zkuste se na chvíli zastavit před domem, kolem kterého chodíte celý život. Co o něm vlastně víte? Právě takovou otázkou bych začal příběh Petra Staňka. Malíře, učitele a znalce architektury, jehož práce vybízí k tomu, abychom známá místa nepovažovali za samozřejmost.
Tvorba, abstrakce, kresba
Narodil se v roce 1966 v Pardubicích, ale od roku 1967 žije v Broumově. Zdejší kraj se stal tématem jeho výtvarné práce a časem i odborného zájmu. Soustavně tvoří od poloviny osmdesátých let. Kreslil zdejší památky, později se obrátil k abstraktní malbě. V jeho tvorbě se objevovaly řezy krajinou, výrazné barvy i setkávání abstraktních kompozic s přesně ztvárněnými geometrickými objekty. Kresba přitom zůstala pevným základem. Po studiu dějin umění se jeho pozornost přesunula od výtvarné praxe k teorii a především k architektuře, která ho přitahovala již v dobách středoškolských studií na stavební škole.
Za fasádou začíná příběh
Kostely na Broumovsku nejsou pro Petra Staňka jen krásnou kulisou. Coby historika umění ho zajímá, jak vznikaly, proč mají právě takovou podobu a co nám jejich architektura říká. Věnuje se jejich studiu, fotografování i přednáškám pro veřejnost. Rád by svoje poznatky shrnul v publikaci, kterou již několik let připravuje. V rozhovoru pro Naše Broumovsko například vysvětloval, jak se v zadání opata Zinkeho potkávala úspornost s požadavkem na důstojnost a krásu. Díky takovým souvislostem přestává být baroko vzdálenou kapitolou z učebnice.
Kdyby měl návštěvě představit Broumovsko, doporučil by také mariánský sloup, klášter, dřevěný hřbitovní kostel a statky broumovského typu. Je to pozvání dívat se pozorněji i mimo nejznámější turistické zastávky.
Co zůstane v druhých
Jeho působení je spojené s broumovským gymnáziem i základní uměleckou školou, kde je zástupcem ředitele a vyučuje výtvarný obor. Učil také dospělé zájemce o kresbu, malbu a dějiny umění. Vedle obrazů tak za jeho prací zůstávají lidé, kteří si odnesli vlastní chuť tvořit a poznávat.
V jednom rozhovoru zmínil radost z obrázku, který dostal od bývalého žáka studujícího na pražské Akademii výtvarných umění. Tenhle drobný moment do medailonku patří. O vztahu učitele a žáka někdy vypoví víc než dlouhý seznam výsledků.
Jedna malá stopa pro pozorné
A protože příběh člověka netvoří jen práce, patří sem i jeden místní detail: Petr Staněk, kterému se přezdívá „Spacák“, má v hospůdce své místo označené plaketou. Kde přesně? To už nechám na vás. Pozorný čtenář ji určitě najde.
Je člověkem, který pomáhá uchovat paměť kraje a zároveň ji předává dál. Právě takové příběhy chci v projektu zachytit jako časovou kapsli pro další generace. Aby vedle staveb a letopočtů zůstali i lidé, díky kterým jim rozumíme.
