JAROSLAV ŠOLC
Z polické garáže do krajin, které ještě nemají jméno

Nejdřív měl vzniknout jediný obraz do ložnice. Místo něj se otevřela cesta, po které Jaroslav Šolc chodí dodnes. Malíř z Police nad Metují začal podle svého vyprávění v pětatřiceti. Bez velkého plánu, zato s chutí zkusit něco vlastního. Právě takové začátky jsou zajímavé. Člověk vezme do ruky štětec a postupně objeví další kus sebe.
Garáž jako první ateliér.
Své rané krajiny maloval na sololit vedle zaparkované škodovky. K výtvarnému světu měl přitom blízko už jako kluk, když na Honech pozoroval broumovského malíře Václava Šafáře. Dětská vzpomínka a pozdější vlastní pokus se potkaly v příběhu, který připomíná, že pro tvorbu nemusí existovat jediný správný čas.
Jeden malíř, několik světů.
Jaroslav nezůstal u jednoho způsobu vidění. Přes barevné krajiny se dostal k surrealismu, v němž ho oslovil Salvador Dalí, a potom k portrétům. U těch objevoval možnosti teplých hnědých tónů pálené umbry. Následovaly obrazy připomínající sci-fi a figurativní abstrakce, v nichž dostává větší prostor fantazie i humor. Název obrazu pro něj přitom patří k samotnému dílu.
Tyto rozdílné polohy představila také výstava Solaris v polickém Zeleném domečku v roce 2021. Navazovala na jeho výstavu ve Świdnici z roku 2019. Snové krajiny a realistické portréty tu spojovalo hledání toho, co není vidět na první pohled: co se odehrává uvnitř člověka a kam až nás může zavést představivost.
Galerie, do které se chodí přes trávník.
Při polické pouti staví před dům stojany a vystavuje Obrazy v plenéru. Umění se tu potkává s návštěvou přátel, sousedů a známých. V roce 2025 takto zval lidi už počtyřiadvacáté. Je to drobná místní tradice, která dává městu příležitost zastavit se a podívat se jinak.
Ke krajině se vrací i ve své tvorbě. Na stránce galerie popisuje záměr zachytit Ostaš padesátkrát jinak. Jedna známá hora, padesát možností pohledu. Broumovsko má také v rodinných kořenech.
Narodil se v Broumově a jeho maminka pocházela z Martínkovic.
