MICHAL SEDLÁČEK
Fotograf, který uchovává tváře, hudbu i život našeho kraje
Jeho jméno možná znáte z drobného řádku pod fotografií. Z koncertů, městských slavností nebo ze stránek Broumovských novin. Za podpisem Michal Sedláček a značkou Sedlajda Photography je ale i vlastní příběh. Začal v Broumově, povzbuzením od rodiny, a postupně se propojil s příběhy mnoha dalších lidí. Tentokrát proto obraťme pozornost k člověku za fotoaparátem.
Nejdřív někdo uvěřil jemu
K fotografování ho přivedla rodina. Jak sám vypráví, právě její podpora mu pomohla udělat první krok. Následovaly místní akce a zjištění, že ho přitahují chvíle plné atmosféry a emocí. Na vlastním webu dnes připomíná více než patnáct let s fotoaparátem. Za takovým číslem jsou začátky, hledání i zkušenosti, které se nedají získat jinak než vlastní prací.
Zajímavý je ten nenápadný začátek. Někdo člověka povzbudí, on se odhodlá něco zkusit a časem z toho vyroste důležitá součást jeho života. Takové příběhy máme na Broumovsku blíž, než si někdy uvědomujeme.
Sedm statečných v Klubu ROK
Už v lednu 2012 vystavoval s broumovským fotoklubem v Klubu ROK na Masarykově třídě. Výstava nesla název Sedm statečných a představila sedm místních fotografů. Sedm autorů, sedm pohledů a příležitost přinést vlastní práci mezi sousedy i další návštěvníky.
Fotoklub tehdy slavil pětašedesát let od svého vzniku. Do Michalova příběhu tak vstupuje i delší broumovská tradice. Lidé, kteří své okolí pozorují, fotografují a své pohledy pak přinášejí před ostatní. Vlastní snímek přestává být jen osobní vzpomínkou ve chvíli, kdy se u něj zastaví někdo další.
Hudba dozní. Fotografie zůstane.
Za poklady Broumovska, Broumovská klávesa, Malé letní divadlení i jazzové koncerty ArtCafé. Na těchto akcích se s Michalovou prací potkává kulturní život regionu. Jeho jméno najdeme také mezi fotografy Broumovských diskusí. Vedle hudby a divadla tak zachycuje i setkávání nad otázkami, které přesahují každodenní provoz města.
Jeho fotografie doprovázejí například koncerty festivalu Za poklady Broumovska, od cimbálové muziky s Václavem Noidem Bártou v Hejtmánkovicích po hudbu v barokních kostelech. V reportážích Broumov žije a Zažít Broumov jinak se zase vrací přímo mezi městské dění a sousedská setkání. Různé události, různí lidé, stále tentýž kraj.
Právě tady pro mě jeho práce dostává další význam. Ke koncertu se po letech nevracíme jen kvůli tomu, kdo hrál. Hledáme i známé tváře, vybavujeme si, s kým jsme přišli a co jsme tehdy prožívali. Fotografie umí takovou vzpomínku znovu otevřít.
Z velkého sálu blíž k rodině
Vedle veřejných akcí fotografuje svatby, rodiny, nastávající maminky i nejmenší děti. Z příběhu, který sdílejí stovky návštěvníků, se přesouvá k tomu, který je nejdůležitější pro pár blízkých. Svatební den, první společné rodinné snímky nebo chvíle s miminkem mají vlastní tempo a vlastní důležitost.
O tom, co ho k fotografování vrací, mluví prostě. Největší radost mu přináší úsměv lidí nad hotovými snímky. Tenhle důvod je mi sympatický.
Jednou také bez fotoaparátu: čtyři sta metrů vzhůru
A pak je tu Michal, kterého byste pod podpisem fotografa možná nehledali. V srpnu 2015 se v Harrachově postavil na start závodu Red Bull 400. Úkol vypadal jednoduše jen na papíře: vyběhnout čtyři sta metrů vzhůru po skokanském můstku K 120.
Na vrchol se dostal. Ve finále šťastných poražených nechal za sebou čtyřicet ze 122 závodníků. Pro Naše Broumovsko pak řekl: „A i když jsem si sáhl hluboko, za rok to zkusím znovu.“ Vedle fotografa se najednou ukazuje i člověk, který si sám chce vyzkoušet, kam až dokáže dojít.
A příběh pokračuje mezi námi
Na Michalově cestě se mi líbí, jak se osobní zájem postupně propojil s životem místa, odkud pochází. Výstava s místními fotografy, koncerty, sousedská slavnost i rodinné album. Pokaždé jiná příležitost uchovat něco, co je pro někoho důležité.
