
MOJMÍR POLÁČEK
Čtyři flétny, jedna fara a cesty, po kterých se zase chodí.
Do časové kapsle Broumovska bych k Mojmíru Poláčkovi uložil tři věci: notový part pro jednu ze čtyř fléten, pozvánku na léto v Heřmánkovicích a záznam o pískovcovém kříži u cesty. Každá vypráví trochu jiný příběh. Dohromady ukazují, co tu tenhle muzikant a učitel dokázal dát do pohybu.
Noty pro čtyři
Na Základní umělecké škole v Broumově učil Mojmír Poláček dřevěné dechové nástroje a vedl Broumovské flétnové kvarteto. V komorní hře má každý svůj part, ale sám z něj celou skladbu nevyčte. Musí slyšet, kdy se nadechne soused a komu právě patří melodie. Takhle si jeho práci ve škole připomínám nejraději: prostřednictvím souboru, který tu po něm zůstal zachycený i v dobovém vyprávění o vánočním muzicírování. Se žáky vystupoval také při svatomartinské slavnosti v roce 2003. Sám hrál i v Broumovské hudební společnosti.
Když koncert otevře kostel
Se spolkem Collegium pro arte antiqua pomáhal pořádat Týden pro broumovské kostely. Staré hudbě tu připadla ještě jedna úloha. Kdo přišel na koncert, musel dojít až ke kostelu, vstoupit a rozhlédnout se. Stavby rozeseté po vesnicích tak získávaly posluchače i lidi, kterým začalo záležet na jejich osudu. V roce 2001 přesídlilo Collegium do Broumova. Když v srpnu přijel Václav Havel, patřil Poláček k těm, kteří mu představili společný program Oživení Broumovska.
Co se vejde do jedné fary
Jako vedoucí komunitního centra při broumovské Ulitě spojoval muzicírování s úplně obyčejnými příležitostmi potkat se, třeba při podzimním moštování. S Dášou Zbořilovou vedl Dětské umělecké bratrstvo zvané DUB. Jeho zázemím bývala i stará fara v Heřmánkovicích. V programu Broumovského Bystření se vedle renesanční hudby objevilo vyřezávání nástrojů, zpěv nebo pečení chleba. Dobrovolníci mezitím pomáhali s obnovou fary. Dům, který sám potřeboval péči, už přitom sloužil dětem, muzikantům i lidem, kteří přijeli přiložit ruku k dílu.
Až za poslední domy
Poláčkův zájem nekončil u velkých kostelů. Byl autorem a koordinátorem projektu věnovaného starým cestám a drobným památkám. V terénu lidé zaznamenávali kříže, sochy a kapličky, četli zašlé nápisy a skládali z nich katalog. Po některých stezkách znovu prošla májová procesí s muzikanty. Ke krajině se vracel také při setkáních Klubu milců Broumovska, kam zval zájemce o místní historii a kde sám představoval památky v krajině.Na Mojmírově příběhu mám nejradši jednu věc: "Hudbu si s sebou bral i tam, kde nebylo pódium." V roce 2001 se při májovém procesí hrálo na obnovené Šonovské cestě. Kdyby se dal do časové kapsle Broumovska uložit i zvuk, vybral bych právě tuhle muziku.
